Evropská unie i další velké světové ekonomiky usilují o klimatickou neutralitu či alespoň o zásadní snížení emisí skleníkových plynů. Pro energetickou i geopolitickou bezpečnost Česka, ale i pro ceny energií, je důležité, aby byla energetika diverzifikována. Diverzifikaci zdrojů v našich podmínkách zajistí na přechodnou dobu plyn.
Diverzifikace energetických zdrojů by měla stát na třech pilířích – obnovitelných zdrojích (primárně fotovoltaice), jádru a přechodně, do roku 2050, i nízkoemisním plynu. Z dlouhodobého hlediska pak budou významnou roli hrát bateriová úložiště a využití vodíku. Rok 2050 je mezníkem, po kterém již nebude možné provozovat žádné emisní zdroje.
Například Německo také staví svoji strategii na třech pilířích. Jsou jimi pevninské obnovitelné zdroje (fotovoltaika a pevninský vítr), offshorový vítr a plyn. V prosinci Němci přijali zákon, podle něhož chtějí mít v roce 2030 65 % elektřiny z obnovitelných zdrojů, 23 % z plynu a 12 % z uhlí. Podstatnou roli pro vyrovnávání okamžité výroby a spotřeby budou hrát baterie. EU i Německo dlouhodobě sází na vodík a počítají s tím, že po roce 2040 bude průmyslovou technologií.
Diverzifikace v českých podmínkách
Česko má nyní dostatek domácího výkonu díky jaderným a uhelným elektrárnám. Uhelné zdroje však mají být do roku 2038 odstaveny. Rychle rostoucí cena povolenek i další legislativní tlaky tak mohou vést k podstatně rychlejšímu odstavování, než si dnes mnozí představují. Česko potřebuje urychleně nalézt odpověď na dvě palčivé otázky: jak zajistit dostatek energie a výkonu po uzavření uhelných zdrojů a jak zajistit přiměřenou diverzifikaci. Česká energetická cesta se tedy stává závodem s časem, nikoli soubojem technologií.
Co tedy v Česku potřebujeme? Do roku 2030 potřebujeme změnit teplárenství z uhelného na plynové. Zajistíme tak teplo za přijatelnou cenu, která bude méně náchylná na cenu povolenky. Stavět další plynové zdroje později, po roce 2030, je nesmysl. Kvůli plnění klimatických cílů bychom je museli uzavřít dlouho před ukončením jejich životního cyklu, protože plyn – ať chceme, či ne – patří mezi emisní zdroje a budeme se s ním muset v roce 2050 rozloučit.
Zároveň se musíme začít připravovat na klimatickou neutralitu. Včas potřebujeme budovat obnovitelné zdroje jako náhradu postupně dožívajících uhelných elektráren. Můžeme podobně jako Německo stavět fotovoltaiku a částečně i onshorové větrné elektrárny. Nutné je rovněž finálně připravit výstavbu jaderného zdroje jako náhradu stávajícího zdroje v Dukovanech.
Plyn jako přechodné řešení
Na rozdíl od Německa nemáme moře, které umožňuje masivní využití offshorových větrných elektráren. Diverzifikaci zdrojů v našich podmínkách tak zajistí jádro. Podle současného plánu dojde jen k několikaletému překryvu v provozu obou zdrojů. To však situaci principiálně nemění. I Německo prozíravě staví zdroje „do zásoby“, nečeká až na nedostatek elektřiny.
Při značném nárůstu kapacity obnovitelných zdrojů bude zapotřebí ve velkém měřítku rozvíjet i baterie. A zapomínat nesmíme ani na vodík. Kromě transformace dopravy na vodík je nutné výhledově zajistit jeho distribuci a zdroje elektřiny s „vodík-ready“ turbínami.
Období, do něhož vstupujeme, nám pomůže vyřešit plyn. Tím jeho role na přechodnou dobu vzroste. Ministerstvo průmyslu a obchodu plánuje uskutečnit transformaci centrálního teplárenství na plyn. ČEZ nad rámec této transformace zvažuje i výstavbu dalších plynových elektráren. Výhodou plynových zdrojů je vedle menší emisní stopy ve srovnání s uhlím i jejich vysoká provozní flexibilita umožňující vyrovnat okamžitou výrobu z OZE.
Zemní plyn ale není univerzálním a dlouhodobým řešením, protože má několik omezení a rizik, například již výše zmíněná emisní omezení kvůli klimaneutralitě a z nich plynoucí ekonomické limity. Plyn navíc není zárukou energetické bezpečnosti. Zásobníky plynu pojmou kolem 40–50 % roční spotřeby ČR, vystačí tedy na 5–6 měsíců. Jen pro srovnání, zásoba jaderného paliva vystačí na 2,5 až 4 roky, OZE je pak čistě lokální.
Máme dobře nakročeno
Využití zemního plynu proto dává smysl jen na přechodnou dobu. Až technologie postoupí, bude zapotřebí nasadit progresivní řešení s vysokou provozní flexibilitou umožňující vyrovnat okamžitou výrobu z OZE, například bateriová úložiště a využití vodíku.
Čeká nás hodně práce, ale máme velkou výhodu. Vlastně dvě. Víme, že musíme diverzifikovat zdroje i kolik na to máme času. Zároveň máme možnost maximálně využít příliv evropských financí, které mají přispět k dekarbonizaci a k udržitelnému rozvoji a které jsou hlavně už od letošního roku k dispozici.
