Loni se v Evropě poprvé vyrobilo více energie z obnovitelných zdrojů než z fosilních paliv. Výsledek je zatím těsný, jde o 38 % ku 37 %, trendy jsou ale zjevné – podíl uhlí klesá a obnovitelné zdroje rostou. Dvojice slunce a vítr překonala výrobu energie z uhlí již v roce 2019, loni jen svůj náskok ještě prohloubila. Sluneční i větrná energie je ale nevyzpytatelná.
Obnovitelné zdroje energie, tedy takové, kterých je v principu nekonečná zásoba, jsou základem energetiky budoucnosti. Ta se má obejít bez fosilních paliv a nemá zvyšovat množství uhlíku v atmosféře. Spoléhat proto musíme na přírodní síly, a to nejen na slunce, vítr nebo vodu, ale i na dřeviny a rostliny, které snadno znovu dorostou. Nebude tedy potřeba nic těžit ani přepravovat na dlouhé vzdálenosti.
Česko ale za zbytkem Evropy zaostává. V současnosti má jeden z nejnižších podílů obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny. Téměř třikrát menší, než je průměr EU. Více má i Polsko, Maďarsko a Slovensko. Možnosti Česka v oblasti obnovitelných zdrojů jsou omezené. Nemůžeme se ve větší míře opřít o sílu řek valících se z hor. Není tu tak silný vítr jako u mořského pobřeží a slunce nesvítí tolik jako například v jižní části Evropy. Neznamená to ale, že nemáme prostor pro další růst.
Obnovitelná, ale nestabilní
Nižší množství slunečního svitu i větru však ve výsledku znamená, že elektřina z těchto zdrojů bude v Česku výrobně dražší. Slunce a vítr ale nejsou stabilní zdroje energie – a to je jejich hlavní nevýhoda. Nelze ji vyrábět až v momentě, kdy je elektřina potřeba, vše se podřizuje aktuální síle větru nebo slunečnímu svitu. Fotovoltaické elektrárny navíc vyrábějí mnohem méně energie v zimě, kdy je v rámci celého roku nejvyšší spotřeba.
Tyto nevýhody jsou v principu zanedbatelné, pokud jde jen o malou část energetického mixu. Ale v momentě, kdy mají obnovitelné zdroje hrát v energetice klíčovou roli, je nutné tento problém řešit. Možnosti jsou zjednodušeně dvě: úložiště energie a záložní zdroje.
V momentě, kdy svítí slunce a fouká vítr, ale poptávka není úměrně vysoká, zůstává na trhu přebytek elektřiny. Její cena proto klesá a může dosáhnout i záporných hodnot. V takovém případě dává smysl elektřinu ukládat či prodávat až v okamžiku, kdy její cena zase vzroste. Příkladem takového fungování mohou být přečerpávací elektrárny. Do budoucna se budeme muset zaměřit na baterie a další dosud spíše experimentální formy skladování elektřiny.
Nákladná řešení a záložní zdroje
Zatím jde ale o nákladná řešení, proto se pozornost věnuje i záložním zdrojům. Kupříkladu paroplynové elektrárny nebo elektrárny na biomasu mohou teoreticky sloužit pouze jako záloha a sekundovat nevyzpytatelným obnovitelným zdrojům. Stejně jako samotné zelené elektrárny, tak úložiště energie i záložní zdroje se zatím neobejdou bez státní podpory a většinou je nelze budovat na komerční riziko.
Požadavky na podporu jsou ale stále nižší, a to díky levnějším technologiím i kvůli dražší energii z uhlí. Česko má možnost využívat stovky miliard z emisních povolenek i peníze z Evropské unie na transformaci energetiky. Zdrojem mohou být i peníze, které se nyní platí na obnovitelné zdroje energie na fakturách za elektřinu a které z velké části po roce 2025 skončí.
Drtivá většina českých fotovoltaických elektráren byla postavena v letech 2009 a 2010. Od státu mají garantovaný výkup elektřiny na 15 let za více než 12 korun za každou kilowatthodinu, tedy zhruba desetinásobek tržních cen elektřiny. Tyto peníze tvoří podstatnou část plateb na podporu obnovitelných zdrojů na fakturách domácností i ve výdajích státního rozpočtu. Po roce 2025 tedy tyto výdaje skončí. V tuto chvíli není jasné, zda to bude pro domácnosti i stát znamenat úsporu a zda do té doby nevzniknou nové podporované zdroje, nebo zda dojde k vytvoření nových poplatků za transformaci české energetiky.
Kolik to bude stát?
45 miliard ročně. Tolik stojí podpora obnovitelných zdrojů elektřiny Česko v současnosti. Z poloviny se na ní podílí státní rozpočet, z poloviny lidé v cenách elektřiny. Tato zátěž po roce 2025 prudce klesne.
Podle studie ČVUT a Komory OZE [1] je nutné investovat 136 miliard korun, aby Česko do roku 2030 splnilo své cíle na podíl obnovitelných zdrojů ve výrobě elektřiny. Státní podpora je jen zlomkem této částky, do roku 2030 má jít o 35 miliard korun.
A více než 500 miliard korun je podle studie McKinsey & Company [2] odhadovaná výše investic do obnovitelných zdrojů mezi lety 2030 a 2050. V částce je započítáno i nutné posílení rozvodných sítí. Tyto odhady obsahují velkou dávku nejistoty o podobě a nákladech dostupných technologií.
Obnovitelné zdroje energie jako takové ale investičně náročné nejsou a lze je budovat i v malém rozsahu. I jednotlivé domy mohou využívat slunce k ohřevu vody či k výrobě elektřiny. Větrné elektrárny si mohou budovat obce nebo firmy samy a dosahovat tak určité míry nezávislosti na trhu s elektřinou. Na podobné investice lze navíc získat dotace, na ty mohou dosáhnout jak domácnosti, tak firmy. Návratnost se tak ještě urychlí.
Komentář odborníka
„Česká republika bude potřebovat nové zdroje. Obnovitelné zdroje energie vítáme a doporučujeme, je to určitě lepší cesta než leckdy nesmyslné úsporné strategie. Obnovitelné zdroje mohou v Česku do budoucna vyrábět až 50 % spotřebované energie.“
Michal Macenauer, energetický expert EGÚ Brno
